
Jak dinosauři slaví Vánoce

Dinosauří pohádka na dobrou noc
Den se už pomalu chýlil k večeru, na nebi ani mráček a teploměry ukazovaly příjemných 9 stupňů. „Na to že jsou za týden Vánoce, to počasí úplně nevypadá“, kouká do nebe Allosaurus když nese dříví na oheň. „Vánoce přeci nejsou o počasí“, usmívá se T-Rex. „Já vím, já vím, jsou to svátky klidu a pohody, to já jen tak plácnul“, omlouvá se Allosaurus a otáčí se pro další fůru. Když se pak úplně setmí, zapálí dinosauři oheň, sednou si kolem a povídají si. K tomu se cpou všelijakými dobrotami, které si sami připravili a vychutnávají si každou vteřinu toho krásného předvánočního těšení. „Víte, co prý dělají před Vánocemi lidé?“, ptá se T-Rex, a otírá si obrovskou dekou hubu. „Nad tím už jsem kolikrát přemýšlel, ale myslím, že to samé, co my, ne?“, hádá Stegosaurus. „No někteří možná, ale většina prý před Vánoci vůbec neodpočívá a třeba v jednom kuse uklízí.“ „Jak uklízí?“, diví se Compsognathus. „No myjí okna, podlahy, dveře, schody, perou záclony, povlečení, no zkrátka úplně všechno.“ „A proč?“ nechápe Triceratops. „No prý aby měli doma na Vánoce čisto“, pokračuje T-Rex. „A oni mají jinak celý rok doma nečisto?“, ptá se pořád nechápavě Triceratops a ukousne si z velikého toustu. „To nevím, já myslím že ne, ale je to prý už takový jejich předvánoční zvyk. Slyšel jsem, že jsou z toho často tak unavení, že celé Vánoce pak prospí.“ U ohně všichni vyprsknou smíchy. „Jak může někdo takové nádherné období prospat? Vždyť jsou vždycky kolem Vánoc vidět ty nejkrásnější hvězdy“, zasní se Apatosaurus. „Už se nemůžu dočkat, jak si lehnu na záda, dám si pod sebe čtyři stanové plachty, abych nenastydl, a budu se jen tak dívat na nebe.“
„A to opravdu pořád jen a jen uklízí?“ obrací se Alosaurus znovu na T-Rexe. „To asi ne, ale prý ještě k tomu běhají po obchodech a shánějí dárky. Někdy prý i celé hodiny a dny.“ „To není možný“, nevěřícně kroutí hlavou Plateosaurus, „a kdy tedy odpočívají a chystají se na Vánoce?“ „No já myslím, že skoro nikdy. Oni se chytají na Vánoce takhle. Říkají tomu prý předvánoční shon.“ „To je zvláštní, no chápete to kamarádi?“, dívá se Apatosaurus kolem ohně. Všichni kroutí hlavami a dívají se na T-Rexe, jestli bude pokračovat. „A to takhle dělají i děti?“ zeptá se po chvilce mlčení Stegosaurus. „Ne ne, děti ne, ty se na Vánoce vždycky moc těší. Zpívají koledy, píšou dopisy Ježíškovi a těší se na dárečky, které jim vždycky udělají velikou radost. A taky třeba sami vyrábějí dárečky, kterými chtějí udělat radost těm, které mají nejvíc rády.“ „Taky bychom měli dát dětem nějaký dárek, co říkáte?“ navrhne Apatosaurus. Všichni přikyvují a začnou přemýšlet, z čeho by tak asi měly tu největší radost. „A co třeba“, ujme se opět slova T-Rex, „abychom jim každý rok, když přijdou za námi do DinoParku, připravili nějakou novou zábavu? Třeba nějakou hru, nebo film, knížku nebo pozveme nějakého dalšího našeho kamaráda, aby se jim přišel taky ukázat, co vy na to?“ „No to je nápad, to určitě uděláme“, ozývalo se ze všech stran. „Podívejte, padá hvězda“, vykřikne Apatosaurus a všichni zvednou svoje hlavy k nebi, „copak si budeme přát?“ „Aby byly všechny děti na světě šťastné a ať mají vždycky ty nejkrásnější Vánoce…“, pronese T-Rex a ostatní přikyvují. Pak se všichni chytnou za tlapy a začnou zpívat písničku, která se jako lehoučký větřík nese do dáli předvánočního večera…. Milujeme naše DinoVánoce

